Středa, 20. března 2013

Radobýl a Říp - "Otevírání jarní běžecké sezóny"

(sobota 16.3.2013, 45 km, převýšení 452 m)

KopcePředzvěst blížícího se jara a slunečného, byť chladného víkendu nám, partě běhajících magorů, dodala nutný impuls k zahájení dlouhodobě plánované akce Kopce – vyběhnout na 30 nejvýznamnějších hor, kopců a kopečků Česka. A protože na našich vyšších horách leží ještě hromady sněhu, jimiž bychom se bez sněžnic na vrcholky jen těžko drápali, začali jsme pěkně polehoučku. Radobýl: 399 m n.m., Říp: 455 m n.m. - to je pohodička. Abychom takové akci kromě poznávací a vlastivědné hodnoty dodali také nějakou sportovní, rozhodli jsme se vzdálenost mezi těmito dvěma vrcholy překonat dálkovým během.

10:00 Roudnice nad Labem

Automobil ponechán napospas uprostřed náměstí v Roudnici nad Labem, deset metrů od zastávky autobusu směr Litoměřice. Nastupujeme a udivené pohledy cestujících se upírají obzvláště na Marťase v apartních trenýrkách – i když - ani lehké běžecké úbory Sandhalla a Šlehy příliš důvěry v očích nabalených sponzorů ČSAD nevzbuzují.

10:00 Praha

Dojemný byl dotaz mého chotě, zda to bez něj doma zvládnu, když mě opouštěl ve svých elasťáčcích a čelenkou Inov8. Hrdinně jsem přitakala, jednak proto, že už byl oblečený a Šleha už startoval auto – a jednak proto, že jsem dostala takový záchvat dávivého kašle, že jsem byla ráda, že jsem udržela obsah žaludku vo vnútry. Teplota mi zvolna překonávala hranici 38,5 a já jsem se těšila, že až za ním zapadnou dveře, já posadím svou chorou dcerku k pohádce a sama padnu do postele. Slunce už stálo pěkně vysoko, čekal nás slunný den.

10:30 Litoměřice

Radobýl

Po půlhodince vystupujeme na autobusovém nádraží Litoměřice, modrá obloha obkličuje v dálce za městem náš první cíl.
Radobýl – pěkná 22 miliónů let vyhaslá sopka, napůl vykousnutá jako správný zrušený lom. Kopec tím získal na atraktivním vzhledu, ze strany lomu vypadá navíc takřka nepřístupný. Mačkáme stopky. Následuje lehký rozklus přes Litoměřický rynek, na kterém nám svědomité kolportérky reklamních materiálů okamžitě v běhu předávají pozvánku k místní fyzioterapeutce. Ani se jim nedivím. Při pohledu na tři ztuhlouše, tahající za sebou hnáty zprkenělé jízdou v busu…

Za centrem nacházíme celkem bez problémů žlutou turistickou, po které se budeme nejbližších deset kilometrů pohybovat. Stoupáme okrajovou čvrtí, Radobýl trůní přímo nad námi. Takhle zblízka vypadá roztomile. Půjdeme na něj od severu, stezka se stáčí obloukem. Značení zmatené a zarostlé. Cesta se zvedá dosti prudce. A zrovinka zde napadne Šlehu pronést přednášku o dutině v Radobýlu, proslavené hlavně v letech 2. světové války – a nazvané Podzemní továrna Richard. Vzhledem k prudkosti stoupání kolegové mezi jednotlivými skřeky sotva rozeznají verbální informace o délce chodeb (15–20 km!), jejich účelu a vybavení, natož pak o dramatických událostech, které se v jejich útrobách v dobách minulých odehrávaly. Jsme v terénu, 3°C nad nulou, krásná sněhová pěšinka ve stínu se střídá s bahnitými úseky na místech osvícených březnovým sluncem. Přiběhli jsme k rozcestníku, od nějž vede závěrečná odbočka na vrchol, jehož holé špičky dosáhneme během několika minut rychlým alpinistickým výšvihem pilovitého tvaru – a to zcela bez kyslíku (ani v bombách, ani v plicích). Po oproštění se od barevných kruhů na sítnici se na ní zobrazí nádherný výhled na celé České Středohoří vůkol. Pod námi Litoměřice, stužka Labe, na severu vyhaslé sopky Milešovka, Vlhošť, Kletečná, dvouhrbý Lovoš, za ním Ovčín, dvourourový Hazmburk, támhle krásně hulí Lovosice s chemičkou – prostě paráda. A v neposlední řadě na jihozápadě v oparu se ztrácející Říp, náš druhý dnešní cíl. Trochu zaráží jak je daleko, z mlžného oparu se vynořuje jen malá špičička.

Radobýl - panorama

Panorama z Radobýlu (po kliknutí ve vyšším rozlišení)

Povinná vrcholová fota střídá seběh jižní stranou Radobýlu. Prohlížíme si impozantní opuštěný lom, jehož čedičové varhany jsou desetkrát větší než ty o mnoho slavnější z Kamenického Šenova, za kterými se schovávala pyšná princezna se svým budoucím chotěm králem Miroslavem.

Teď přichází komická vložka – sbíháme po polní cestě uprostřed louky, vypadá to, že bez námahy, ale ouha… na podrážky se lepí substance sestávající z rozmočené vrchní vrstvy prsti, a protože má optimální hustotu a lepkavost, kloužeme a lepíme… vypadá to jako… ale není… Pak se svah zmírní, zpomalíme, jenže to zas máme na každé křusce několik kilo bláta! Ječíme jak malí haranti a slzy smíchu stříkají z očí. To ještě nevíme, že dnes takových úseků bude na mnoha místech trasy několik kilometrů. Asi by nás smích fofrem přešel.

Radobýl - lom Radobýl - seběh

Radobýl: čedičový kamenolom & nový model Adidasek

11:30 Litoměřice

Na sušším úseku se nám podaří brzdové špalky tvaru i velikosti pecnu chleba odloupnout. Z mastodontů se opět stávají zajíci, hopkající k Labi. Probíháme podruhé katastrem Litoměřic, tentokrát však po super cyklostezce, převýšení nula. Pohledy vlevo na centrum Litoměřic, vpravo na řeku, opodál letiště pro "ultralajty". Svištíme dál podél Labe. Čilá konverzace, opalovačka "za jízdy"- letí se na jih. Polední slunce začíná mít jarní sílu, teplota roste. Mezi 12. a 30. kilometrem pohoda – tomu se říká běžecká nirvána. Kolem 15. kilometru Sandhall konstatuje, že se konečně rozcvičil a zahřál na provozní teplotu. Pro něj výběh vlastně začíná až teď, to předtím bylo pouhé startování motoru. Šleha s Marťasem si vymění chápavé pohledy – jejich motory již běží v plných obrátkách asi hodinu. Oba přemýšlejí, kam až vydrží jejich nádrže, které se začínají vyprazdňovat zvýšeným tempem již před Roudnicí nad Labem. Dozajista jim začne brzy blikat kontrolka…

Litoměřice

Litoměřice: jaro na krku - letíme na jih…

12:30 Praha

V potu tváře jsem se donutila uvařit oběd, žádné kulinářské zázraky se nekonaly, trocha polévky a špagety s kečupem snad udrží mé dítě při životě. Na jídlo nemám ani pomyšlení, paracetamol v úhledné oválné tobolce nezabírá, teplota stoupá, já si připadám, jako kdyby mi někdo praštil kovovou tyčí do obou kolen naráz, Terezka maluje tatínka – běžce, já se zmítám mezi pocitem naprosté lhostejnosti k výkonům našich běhajících blízkých a mezi vroucným přáním, aby jim to letělo… a aby se konečně našel někdo, kdo mě vysvobodí z malování princezen a nechá mě umřít v klidu.

14:00 Roudnice nad Labem

Vbíháme zpět do Roudnice nad Labem, tentokrát ze severu, okolo budovy fotbalové akademie a přes Labský most na náměstí. Zastávka u auta, tentokrát vodní a banánová. Marťasovým původním úmyslem bylo zde skončit a počkat v autě na Sandhalla se Šlehou, ale pochlapil se. Pokračujeme ve třech.

Po červené turistické značce nabíráme zvolna další kilometry i výšku. V plánu je běžet přes Krabčice po červené do Rovného. Samozřejmě kufrujeme, to je povinnost. Lesem to ještě šlo, ale v Krabčicích se nám značení někam zatoulalo. Pokud je v plánu dát 42 km, je jasné, že nějaký ten kilometřík navíc nakonec přibude. Po té modré jsme se z Řípu měli vracet! Nu což, zkratka byla delší, zato trvala déle…

Roudnice Říp

Roudnice nad Labem: most přes Labe & pohled na Říp z Hostěrazu

14:45 Říp

Na 37. kilometru nejtěžší úsek dnešního dne. Krpál alejí ze vsi Rovné ještě jde, ale pak se cesta prudce lomí. Tady se láme i chleba. Dochází k naprostému zprkenění dolních končetin. Jediný, kdo běh nepřerušil, byl samozřejmě dobře rozehřátý Sandhall. Snad nahoře na hoře Říp nezmrzne, než tam dorazí Šleha následovaný Marťasem, kteří poslední úsek zdolali indiánským během…

Seběh s naprosto olšovými špejlemi na 300 metrů vzdálenou Roudnickou vyhlídku, panoramatické kochání, pohled na Radobýl, v dálce malý jak prs korejské puberťačky. Nechce se věřit, že jsme na něm ještě před třemi hodinami pozorovali místo, kde zrovna stojíme.

Obroditelé se rozhodli Říp zalesnit a nenechali jej tak, jak po celé věky stál. Ochudili sebe i nás. Řádně jsme na vrcholu vytuhli a vymrzli, přeci jen byly pouhé 3 stupně celsia, a my stáli ve stínu pod stromy a zpoceni. Náš seběh z vrcholu české národní pýchy tudíž připomínal četným turistům spíš než sportovní výkon honičku Pinocchiů. Teprve na úpatí jsme jakž-takž rozmrzli a zvláčněli. Energie však už příliš nezbylo.

Říp - Roudnická vyhlídka Říp - rotunda sv. Jiří

Říp: Roudnická vyhlídka - v dáli Hazmburk & rotunda sv. Jiří

14:45 Praha

Kašlu na výchovu i pedagogické působení, důležité je přežít. Pouštíme si třetí pohádku, já se snažím pomocí nejoblíbenějšího růžového prášku českých domácností donutit rtuť teploměru ustoupit z pozice 39,5 kamkoliv, hlavně níž… oční bulvy se mi vaří, slunce řeže do očí, zatahuji závěsy… a začínám se těšit na běžce více, než v prvních letech našeho manželství.

16:00 Roudnice nad Labem

Posledních 6 km zpět do Roudnice po modré bylo opět protkáno bahnitými úseky v polích. V Roudnici se ještě vybelháme na Kratochvílovu rozhlednu a pozorujeme místa, která jsme dnes proběhli. Šleha se zasní, podívá přes náměstí směrem k autu a s poznámkou "to zasyčí" dorážíme poslední – 45. kilometr. A zasyčelo! Nealko pivo po takovém krásném výběhu chutná jako první plzínka přímo z tanku!

Morová šleha

16:00 Praha

Ibalgin zabral. Terezka usnula. Svět začal být zase fajn, usínám. Po patnácti minutách mrtvolného bezvědomí mě budí vyzvánění mobilu. Běžci nadšeně líčí panoramata, dojmy, doběh do cíle. Je mi to fuk. Mám vztek, že mě vzbudili. Chci znovu usnout, ale nejde to. Začíná mi být špatně od žaludku…

Katka

Říp

Říp - památné místo české mytologie a historie