Pátek, 2. června 2017

Vrcholová výprava - Velká Deštná

(neděle 17.8.2016, 28.8 km, stoupání 1094 m)

KopceJe to asi tak 14 dní, jdu si na náves v jihočeských Ledenicích pro zdravou a nutričně vyváženou snídani a na chvilku se zaposlouchám do brebentění dvou spoluobčanů vietnamské národnosti, kteří si krátí chvilku před svojí útulnou večerkou. Jsem slušně vychovaný, cizí rozhovory se snažím neposlouchat, ale "…tôi nghe nói rằng nhóm tâm lý chạy xung quanh lên trên đồi đã ho ra hoàn toàn." se vážně nedalo přeslechnout. "Vì vậy, quý ông, nó không phải là!" Parta magorů běhajících nahoru si momentálně sice dopřává trochu volna a nabírá síly na další kusy, ale plány se rozhodně nemění! Nejen že běžíme dál, my běžíme i výš! Odcházím sice bez rohlíků a Yum Yumky, ale s odhodláním dokázat těmto dvěma asijským pochybovačům, že parta magorů běhajících nahoru ještě rozhodně neřekla své poslední slovo!

Mapa Profil

Je to již nějaký čas, ale snad v té hlavně ještě něco zůstalo… Volný víkend ve srubu v Deštném v Orlických horách s partičkou wowkařů je ideální příležitostí k vyplnění dalšího prázdného řádku v tabulce kopců. Nedaleká Velká Deštná je co by kamenem dohodil, takže stačí jen nazout boty a vyrazit vzhůru. Jako vždy jsem neponechal nic náhodě a důkladně se zaměřil na přípravu před samotným výkonem. Parta noliferů, soudek piva, hromada jídla, do pelechu nad ránem, nechybělo tomu snad nic. Ráno těžké nohy, hlava jako střep, zažívací trakt se bouří, ještě že je to na sraz s Šlehovýma z kopce a do základního tábora se jede autem…

Základní tábor (Šerlich - sedlo)

Výprava začíná v neděli ráno na náměstí v Deštném v Orlických horách. Pro tentokrát jsme opět zvolili vyzkoušený a již několikrát osvědčený model nechat se někam odvést a vracet se po svých. V Deštném sedáme do vozu a frčíme do sedla na Šerlich, kde zakládáme náš základní tábor (zaparkované auto na parkovišti). Výpravu rozdělujeme na dvě složky: paní Šlehovou označujeme jako "cyklosložku", zbytek je "běhosložka". Akční cyklosložka sedá na bycikl a běhosložkou je vyslána dolů z kopce s jednoduchou instrukcí "jeď furt rovně z kopce a až narazíš na značku Neratov, tak tam zastav a vyčkej na příjezd běhosložky". Po startu cyklosložky pan Šleha očividně lehce znejistěl. Běhosložka má již bohaté zkušenosti, takže sází na jistotu a pohodlí místního dopravce. Autobus přijíždí na čas. Já se cestou do 1. výškového tábora kochám z okna ubíhající krajinkou, Šleha skrze přední sklo autobusu nedočkavě vyhlíží každou zatáčku, kde už se konečně objeví pozadí jeho drahé polovičky. Poznámka pro pozorného čtenáře: detailní fotodokumentace se z nevysvětlitelných důvodů ztratila.

Základní tábor

1. výškový tábor (Neratov)

V 1. výškovém táboře je podle očekávání jako první běhosložka, cyklosložka má lehké zpoždění. Jsme ale tolerantní výprava, takže si krátké čekání zpestřujeme sledováním mumraje okolo místní dominanty - kostela Nanebevzetí Panny Marie. Zde bych rád uvedl jednu zajímavost a vlastně možná i takovou kuriozitu: výškový rozdíl mezi základním táborem (981 m n.m.) a 1. výškovým táborem (600 m n.m.) je totiž -381 m. Pozorný čtenář tedy rychle zjistí, že 1. výškový tábor je ve skutečnosti níže položený než tábor základní, což je neobvyklé. Nicméně tento fakt ani styl zdolání první etapy (běhosložka) nijak nesnižuje sportovní hodnotu celé běhoakce s pořadovým číslem 15.

Bus Kostel

2. výškový tábor (Hanička)

Z Neratova volíme klasickou variantu výstupu - normálku východní stěnou (po modré). Obě složky vyráží současně. Již v prvním lehkém stoupání po náročnějším povrchu je ale jasné, že cyklosložka zabalila zbytečně moc výbavy(asi velká svačina) a že tlačení byciklu do kopce ji příliš zpomaluje. Opět se zde projevuje zkušenost běhosložky a lepší volba výbavy/prostředků. Cesta vede hustým lesem stále mírně, prudce do kopce. Hustý les se občas rozestoupí a objeví se nádherné výhledy na okolní krajinu. Těsně pod 2. výškovým táborem se vzdálenost mezi běhosložkou a cyklosložkou natolik zvětšila, že se Šleha dočasně odděluje a vrací se zpět cestou k 1. výškovému táboru pomoci s tlačením. Nakonec obě složky úspěšně dosahují předčasného vrcholu na Haničce. Aby nebyl náhodou pozorný, leč neznalý čtenář zmaten, tak Hanička je dělostřelecká tvrz – součást bývalého Československého opevnění.

Krajinka Hanička

3. výškový tábor (Pěticestí)

Další postup výpravy je jednoduchý, nastoupit na vrcholovou cestu (červená) a po ní se trpělivě prokousávat krok po kroku, šlap po šlapu, výš a výš směrem k vrcholu. Běhosložka těží s ušetřených sil a jinak nepříliš atraktivní cestu si zpestřuje výstupem a kochačkou přes vzrostlé smrky na rozhledně Anna na Anenském vrchu. Cestou dále neustále míjíme zbytky nečekaně zachovalého vojenského opevnění. Na Pěticestí (1004 m n.m.) dáváme krátký mezisložkový odpočinek, doplňujeme ionty a zvažujeme další postup. Pozornému čtenáři z fotodokumentace nejspíš dojde, že jsme se na Pěticestí potkali i s dalšími výpravami.

Vyprava Odpočinek

4. výškový tábor (Pod Jelenkou – sedlo)

Cesta z 3. do 4. výškového tábora je cca 7 km dlouhý, krásný, ale exponovaný traverz. Místy je terén pro cyklosložku natolik náročný, že se výprava musí dočasně rozdělit, tak aby se v zápětí zase bezpečně spojila. Každopádně cesta kolem Kunštátské kaple, přes Tetřevec, Homoli, Korunu a Jelenku je jedna z nejhezčích z celých Orlických velehor. Zde nebudu pozorného čtenáře zbytečně unavovat nejapným textem a nechám ho ať se sám pokochá přiloženou fotodokumentací. Zejména pak místní bujnou vegatcí a vypracovanou muskulaturou členů běhosložky.

Traverz Traverz Traverz

Vrchol (Velká Deštná)

Závěrečný 1,5 km dlouhý technický výšvih(asfaltka) na vrchol byl podle očekávání skvěle zvládnutý jak běhosložkou, tak dokonce i cyklosložkou. To jen potvrzuje sportovní kvalitu a úroveň celé akce a všech zúčastněných. Všichni si dosažení vrcholu Velké Deštné (1115 m n.m.) dokázali po právu užít a v euforii vzduchem lítaly nejen čepice, ale dokonce i obuv. Jen pro informaci a pozorného čtenáře, který si zajisté z vrcholových fotografií všiml absence jakýchkoliv výhledů a panoramat. Na vrcholu Velké Deštné(dříve Sedmihradská hora) není žádná vyhlídka ani vyhlídková věž. V historii bylo učiněno několik pokusů a vybudování těchto staveb, ale bez úspěchu. Díky místnímu drsnému klimatu na vrcholu prostě žádná stavba dlouho nevydrží a je brzy sfouknuta do údolí. Svého času se Velká Deštná mohla dokonce chlubit hned dvěma nej – nejvyšší hora Orlických hor a zároveň měla na svém temeni nejmenší rozhlednu tohoto pohoří. Ve výšce pouhých pěti metrů se nalézala jednoduchá vyhlídková plošina. I těchto pět metrů však díky kůrovci stačilo na to, aby se z ní otevřel úchvatný kruhový rozhled.

Vrchol 1 Vrchol 2

Návrat do základního tábora a slovo závěrem

Mezi horolezci je obecně známo, že tou náročnější částí není zdolání vrcholu, ale naopak sestup z něho. Nejvíce zranění a smrtelných úrazů se díky fyzickému vyčerpání a ztrátě koncentrace stává právě při závěrečném sestupu. A zde se opět projevila obrovská zkušenost a fyzická zdatnost naší celé výpravy. 3 km dlouhý sešup po asfaltce si cyklosložka dala nejspíš s prstem v nose, přesně nevím, protože nám bez jediného šlápnutí zmizela hned za první zatáčkou. Naopak běhosložka si to opět poctivě odmakala až do konce. A pokud má pozorný čtenář pocit, že je poslední kapitola lehce odfláknutá, tak má pravdu.

Na závěr bych chtěl poslat vzkaz těm dvěma asiatům: "Ai không chạy không sống, chỉ sống sót. Chạy thành công!"

Sandhall