Sobota, 6. října 2012

Haf - záviděl jsem dvounožcům

V sobotu 22. září pořádala Nadace na ochranu zvířat již tradiční oslavu Světového dne zvířat. Pro dvou i čtyřnohé návštěvníky byl připraven zajímavý program v podobě ukázek práce psovodů a jízdních hlídek Městské policie, ukázky dravců a povídání o sokolnictví, dogfrisbee, agility, obedience, tanec se psy a mnoho dalšího. Prezentovány byly útulky pro opuštěná zvířata a odchyt, a také aktivity, kampaně a projekty Nadace na ochranu zvířat. Tento rok se nezapomnělo ani na ty nejmenší, na děti, takže celé sobotní odpoledne se neslo v přátelské, rodinné a odpočinkové atmosféře.

"Haf, tak to vám teda musím štěknout, jak jsem v sobotu záviděl dvounožcům. Měli jsme oslavu - říkají tomu Světový den zvířat - a dvounožci se tam snaží trošku si nás udobřit. Haf!"
"Mňau, a co jsi tam, prosím tě, Pajdo, dělal?"
"Chro, chro, prosím tě, Míco, co by tam dělal, ládoval se tam psíma sušenkama a pak jsem ho musel kutálet domů, chro!"
"To je skoro pravda, Dařbujáne, ale stejně se mi nejvíc líbily ty sportovní disciplíny. Nějakej prcek, byl to, tuším, syn Budyho a Lejdy, tam dával agility takovým fofrem, že jsem mu musel pěkně zaštěkat, haf!"
"Mňau, a proč jsi, prosím tě, záviděl dvounožcům, když to bylo všechno dělaný pro nás, co máme, tuším, těch paprčí čtyři nebo pět nebo šest nebo nevím kolik?"
"Míco, prosim tě, chro chro, - čtyři – si to už konečně pamatuj… chro!"
"Haf - no protože si tam samozřejmě udělali i něco pro ty svoje štěňata – vlastně šklebáky nebo prcky nebo děti nebo jak jim říkají…"

Z celkových osmi soutěží o ceny byly ve spolupráci s Atletikou pro děti připraveny 3 atletické disciplíny - Zaječí kličkovaná (běh přes překážky), Jestřábí let (hod oštěpem) a Klokaní skok (skok daleký z místa). Každé dítko, které překonalo záludné nástrahy těchto disciplín, bylo kromě dalšího razítka do kartičky odměněno navíc i vlastním diplomem s dosaženými výkony.

"Haf, normálně jim tam udělali taky agility – měli to půjčený zadara přímo od Českého atletického svazu. Postavili jim tam takový barevný přeskakovačky a slalomářky, pak haf, fakt nekecám, předníma packama vrhali takový měkký rakety, co vypadaly na jedný straně jako haf rozkousanej buřt – haf, pardon už zase slintám, haf, no a pak taky skákali po zadních do dálky na takový žlutý dečce…"
"No, ty jsi se, Pajdo, nějak rozštěkal, chro chro, naposledy jsi takhle dlouho blafal, když jsi spadnul z kurníku."
"Nech si ty poznámky Dařbujáne a poslouchej, haf, chlupatějšího…, prostě jsem tam chtěl taky vlítnout a užít si to, jenže mě tam dvounožci, haf, nechtěli pustit a furt do mě radši cpali ty sušenky, páníček to tam furt pozoroval a smál se a chtěl to taky zkusit, ale toho tam taky nepustili a navíc nedostal vůbec žádnou sušenku, haf, ani tu naši, ani tu hnusnou sladkou lidskou… to jsem se poštěkosmál zase já."

Děti byly z pohybu nadšené a kolem atletických disciplín se jen hemžily. Byli i chvíle, kdy to běžci Nadace na ochranu zvířat nestíhali téměř ani zapisovat. Někdo si vše co nejrychleji splnil, obdržel razítko a zmizel na další úkoly. Našli se ale i tací, kteří se opakovaně vraceli a snažili se překonat své dřívější výkony. Jasné prvenství drží Anička, která běžela Zaječí kličkovanou snad 10x. Za takové úsilí by se nemusel stydět snad ani Zátopek.

"Mňau a Pajdo, ty mláďata to taky umí – ty tvoje slavný agility? Mňau?"
"No právě ,že moc ne, ale byli tam takoví tři dvounožci a ty jim to furt dokola vysvětlovali a, haf, ty štěňata jsou fakt dost chytrý a skoro všechny se to, Míco, naučily o dost rychlejc než ty naše – a to máme nohy štyry! …a pak jim za to obtiskovali do papírku takový obrázky nás, čtyrnožců, a když jich, haf, měly nevimkolik, tak…" "Zpomal Pajdo chro chro, vždyť ti opuchá jazyk!"
"Nech si kecy na zabijačku, Dařbujáne, a už mě konečně doposlouchej… prostě když těch, haf, razítek nebo jak tomu říkají měly dost, tak dostaly ty mláďata nás, plyšový malý čtyřnožce… na hraní…haf… a některý ty hračky byly fakt k rozkousání…"

Mezi dětmi byly zajímavé rozdíly. Ti nejmenší bojovali především s vlastní ostýchavostí a největší problém pro ně přestavovalo vzdálit se od maminky nebo tatínka až na konec vyznačené dráhy. Po doběhu pak dráha často vypadala jako po výbuchu. Starší děti, již částečně postižené povinným vzdělávacím procesem, bojovaly především s vlastním, mnohdy neposlušným, tělem. No a ti nejstarší již s přehledem plnily všechny disciplíny a v některých případech i s velmi kvalitními výkony.

"No ty jsi se nám, Pajdo, nějak zasnil. Mňau!"
"Prostě to bylo fajn a já jsem těm lidskejm, haf, štěňatům fakt dost záviděl."
"A kolik jich tam, mňau, agilitovalo nebo co?"
"Říkají sportovalo, haf. No asi tak tisíc tři bych štěk, prostě stráááášně moc…"
"Chro chro, to tam příští rok musím pozvat známý."
"Já haf taky!"
"No já mňau ještě nevim, ale asi do toho skočim s váma…"

Oslava Světového dne zvířat se vydařila. Celé sobotní odpoledne fungovalo spojení člověk-zvíře téměř dokonale. Nad schopnostmi a dovednostmi zvířat někdy zůstává lidský rozum jen v údivu stát. Myslím, že cestou domů si všichni účastníci i účinkující odnášeli jen samé dobré dojmy a zážitky. Nezbývá, než Nadaci na ochranu zvířat moc poděkovat za skvělou akci a těšit se zase na příští rok…

"Tak chročau, hafčus a mňautěpéro…"

Dařbuján Pajda Míca

ilustrace: Karolínka

Štěpán & Morová Šleha